BikerMarius

Je krásné podzimní odpoledne a já vyrážím z kolejí směrem k Lidovým Sadům kde se napojím na žlutou. Brzo po nájezdu do terénu dojdou převody, nikam se neženu , kopec je to dlouhý. Časté odvodňovací kanály prověří jak mojí techniku tak i výšku středu nad zemí , v hlavě se vynořuje vzpomínka na loňský rok , kdy jsem tuto cestu zdolával opačný směrem a jeden z těchto kanálů mně překvapil a nepodařený přeskok potrápil čepy zadní stavby...Lehký převod , suchý občas sypký spolu se značně opotřebenou zadní gumou mi způsobuje horké chvilky, to už se ale blíží vrchol (Výšina). Na vrcholu stojí , spíš chátrá budova Liberecká výšina , kdysi to bylo pěkné výletní místo, mi bleskne hlavou ale to už mizím pěšinkou v křoví kde potkávám nějaké ty houbaře a skálu jménem Kovadlina. Následuje kratší sjezdík se šikanou. Setkávám se s červenou po které se budu vracet , ale pokračuju po žluté. Cesta se pořád zužuje až přejde v technický singltrack , pozor na hlavu při podjíždění padlého stromu a za ním doprava kolem stromu do kopce. Následuje kamenitý výjezd na cestu kde se mi nedaří výjezd a slejzám z kola L . Cesta mně zavede na rozcestí Mlynářův kříž kde se barva mojí cesty změní na modrou , po které vyjedu až k přehradě. Hned od kříže se cesta změní na pořádný kamenitý tankodrom , listí dává jen tušit kde je kamení a kde ne, cesta prověřuje moje schopnosti uphillu. Odměnou mi je pěkný sjezdík do Rudolfova , na cestě se najde nejeden kamínek , lakající „letce“ k odletu. Z Rudolfova pořád po modré po lesní asfaltce pořád do kopce takový 4kilometry až na rozcestí Závory kde se vracím zpět na žlutou.

 Po dlouhé době valim z kopce a na tachometru se objevují vyšší čísla 20km/h. Široká asfaltová cesta vražená do krásného lesa mi připomíná článek z Čembry o singltraku , jak krasně by se tu jelo po hlíně…V jedné zatáčce se na mně utočí veliký nápis AUTHOR se šipkou, zaměstnám mozek a vzpomínám si že o víkendu se tu pojede Nova Author Cup. Pár kilometrů jedu trasu závodu a vůbec nelituju že se nebudu ujasnit , leda tak na slikách a s pevnou vidlí. To už se , ale žlutá spojila se zelenou a já dál naštěstí pokračuji po zelené. Naštěstí protože po chvíli se zúží na uzounkou cestu s kličkování mezi kameny a když se její rovina nakloní směrem dolů užívám si krásný bajkování…Na konci sjezdu malé štěrkové serpentiny a koukám že jsem zase u přehrady kde to dobře znám. Valim dál po zelené až na rozcestí na Bedřichov obora.

Ti co nemají rádi technický sjezdy pojedou radši po červené na Maliník a pak po asfaltu dolu až ke kolejím. Já ale hned navrchu kopce kontroluji utažení helmy a odbočuji doprava. Pěkným sjezdíkem se dostanu těsně nad Rudolfov . Vůbec nelituju že se musím trochu nabrat výškový metry po asfaltu. Zahřán na křižovatce odbočuji na červenou po které se svezu až na kolej. Ještě kousek do kopce jedna odbočka doprava a už to začne: kamení , brodík sem tam skokánek , no prostě bajková nirvána J. Asi v půlce sjezdu , když se z cesty vytratí kamení projíždím úsekem kterým jsem jel nahoru po projetím veliké křižovatky stáčím přední kolo doprava a začíná velice rychlí sjezdík a koncem nad vysokoškolskýma kolejema.

S pocitem dobře bajku se snažím nacpat i s kolem do výtahu abych nemusel šlapat šest pater po svých…