BikerMarius

24hours-mtb 2008

16. 7. 2008

Tři, dva, jedna a klik!!A bylo to Hymbajs v 0:00:01 přihlašuje M^4 bajk tým na jeden cyklistický víkend jako první. Do Vesce jezdíme od té doby co studujeme v Technickou univerzitu v Liberci. Letos nás před fyzickou zkouškou naší vytrvalosti čekala zkouška vědomostní a to státnice naštěstí všichni členové týmu uspěli a do Pátka vystřízlivěli do stavu umožňující přesun na Vesec.

Pátek: Přijíždíme na Vesec a zabíráme BIG fleka pro stan a stánek pro testovací kola co nám zapůjčil Trek, za což vděčíme Hymbajsovy. Kolesa vyndáváme z krabic a montujeme, jde to snadno kola jsou lehoučká až hrůza. Každý si vybere svého favorita, já samozřejmě na kole s nejvyšším zdvihem;-) , a vyrážíme na trať. Ne, že by jsme ji neznali byli jsme ji projet několikrát i na oficiálním představení trati, ale spíš vyzkoušet biky od Treku. Trať se vyvinula jako každý rok, start na sQělé místo za, které děkujeme lyžařům. Naštěstí zůstal prudký sjezd u indiána HOWG.

Sobota: Přijíždíme z koleje kontrolujem biky, nasazujem čísla a čipy počasí hrozí splněním našich nočních mur.S úderem dvanácté ženeme Vseka na start. Ještěže jsem start odbyl v loni letos se běželo dál, skoro až na vrchol přilehlého kopce, za pár let se poběží asi až na Ještěd:-D. Venca se drží a vyjíždí na trať kolem desátého místa, po střídání pak prohlašuje, že ten start rozdejchával až do půlky kola a že mu cosi praštilo do převodníku a teď to špatně řadí, beru do ruky sikovky a rovnám Vencovy pár zubů, taková normální zubařina. Moje první kolo ubíhá hladce a rychle, ale né dost rychle tentokrát nebudu nejrychlejší. Venca ze sebe v druhém střídání mačká co se dá a pak prohlašuje, že Kříž (Mistr Evropy v 24hodinovce) asi pracuje v Temelíně jede nadlické časy a nepřestává jede celej den. Po prvním kole sundávám blatník a za hodinu krápe a tak jsem se rozhodl “odpuzovač deště“ nasadit a nesundat až do konce závodu. A tak se stalo do doby kdy jsme jeli ani kapka a pak to spadlo vše najednou. Po první rundě kol zjišťujeme, že splníme bojový plán být v první desítce. To nás žene kupředu a bojujeme o 6-9místo.

Noc: Do tmy vjíždím jako první ještě za šera, kdy člověk nic nevidí a světla ať dělají co dělají nevytvoří na cestě potřebný kontrast aby bylo něco pořádného vidět. Naštěstí pořadatelé trať snad vyluxovali a tak zůstali jen ty největší kameny a nejzarostlejší kořeny. Na nebi se zjevuje měsíc a svými paprsky moc nenapravuje reputaci slunci které nás přez den taky moc nezahřálo. Po dvou kolech zalektám v helmě do spacáku a poslouchám songy DJ roury. Spánek nepřichází tak kontroluju zbytek týmu. Když mam vyjet znovu na trať koukám že nic nevidím:“Ona je pořád tma!!“ rosvicím světla oblíkám extra teplé věci očekávám ranní mráz jako každý rok, a letos je zima cely závod, ale zkušenosti dělají hodně tak je mi teploučko . Nějak v polospánku nutím nohy ve tři ráno k pohonu kola vpřed probírá mně indián, který je už neuvěřitelně vybržděný a proklepává jezdce za jezdcem. Za indiánem je lávka s bažinou kde mám pocit jakoby se z potůčky vynořil vodník a táhl mně k sobě do vody. Probíjím se tratí a předjíždím chlápka s nabitou blikačkou tak že je to až nepříjemný jak moc svítí. To jsem ještě netušil, že je to poslední živáček kterého dalších 8kiláků potkám. Jedu lesem tma přede mnou tma zamnou myslím na to kde jsou všichni??Tolik lidí na 12 Km trati. Nohám se nechce a hlava vzdává po křeči v žaludku další pokusy o zrychlení. Na konci sjezdu už mezi lidma dojíždím bikerku (to jsem zjistil až za světla) a při pokusu objet jí zapomínám na pařez, který zatřese rámem tak až cvaknu zubama. Šaltr!!Nešlapu a se strachem koukám k patce kde by měl být. Oddechuji si když ho vidím přesně tam kde by měl být i v požadovaném tvaru. Jedu dál a myslím na to, že jsem řekl, že pojedu dvě kola rozhoduji se, že vystřídám, jinak vypustím duši. V depu mně čeká Srsy z bidonem a na otázku:“Jak to vypadá pojede někdo?“ Dostávám “big shocka“, ať dam ještě jedno. Začíná se rozednívat a tak se zakusuji do představce a jedu s přibývajícím světlem pookřávám a kolo dojíždím o 2minuty lépe než předtím.

Neděle ráno: Teď nastává ta pravá těžká pohoda, tělo si žádá odpočinek, všechny svaly vnější jako nohy ruce i z vnitřních hlavně žaludek A v tomhle stavu Vám někdo strčí do ruky kus trubky a s tím musíte objet celý kolo. Chvíli trvá než sedlo zapadne do otlačeniny na zadku a pak nechat plynout jednoduché myšlení: nádech, šlápne levá, výdech šlápne pravá, příště už nepojedu, nádech atd….

Poslední střídání každý ze sebe mačká poslední zbytky sil a pojišťujeme šestou pozici. Kdo ví, ale poslední kolo se jede pěkně rychle asi to bude tím, že mozek otevře hráze a vyjíždím poslední zbytky energie. Předávám kolík Vaškovy zakouří se mu od zadní gumy a za chvíli je zpátky, časomíra ukazuje 40minut do poledne. Už nikam nejedem končíme závod na 6. místě.

Projeďte si trať 2008: