BikerMarius

V sobotu ráno 11.8.2007 jsem v 6:10 namlátil budíku, aby byl zticha a nechal mně spát, naštěstí je dost tvrdohlavý a za 9minut to zkusil znovu a já si vzpomněl že bych měl vstát abych stihl sraz v sedum u krámu. Když už jsem konečně začal vnímat okolí, koukl jsem z okna a zjistil, že by mohlo bejt zataženo s občasnou přeháňkou. Mé meteorologické schopnosti se potvrdili hned jak jsem vykonal ranní potřebu, i když jsem se trochu sekl s tou přeháňkou, solidně lilo. No co nejsem z cukru oblíkl bundu a vyrazil na místo srazu , kde čekal Romes a nikdo jiný, všichni vyčkávaj jestli nepřestane pršet aby se moc nesmočili cestou po ose k odvozu. Jak členové týmu doráží každý se snaží toho druhýho přesvědčit, že pršet nebude. Včerejší zprávy z Rumburka, říkají že se práší atd... Vyrážíme skoro v plném počtu jen Milan to vzdal a zůstal v suchu.Po cestě přestává pršet a v Děčíně už je sucho, vypadáto na pěkně strávený den. :-)

Registrace probíhá v klidu, byli jsme už přihlášeni , tak vyzvedáváme čísla a tašky, které jsou těžší než bejvá taška s letákama. Aby nebyla tak těžká, když v ní byla samá piva!! Konrád, Staropramen, něco pro řidiče Bavaria s 0,0% alkoholu a Big Shock pro závodníky. Nasazujem čísla, ale nikomu se nechce do "kůže" tak ojíždíme si kola, hodnotíme formy, jak to vypada nikdo nedojede ani k první občerstvovačce a pozorujem parkmistra jak se snaží z přijíždějících aut postavit na louce s vypětím všech sil úhledný obrazec.
    Na startu se dozvídáme důležité informace o podobě trati a že pod vrcholem kopce krásně nazvaným Tanečnice bude povinná tlačenka z důvodu ochrany tamní fauny a flory. Chvíli dumám jestli je lepší jestli kořen přejedu kolem a nebo jestli na něj šlápnu s tretrou a nechám na něm otisk kufru??Ozývá se START a za doprovodu motorek a policejního auto pouštíme Dymník a jedem do Rumburka, kde se jede překvapivě zvolna a pro někoho možná nesportovním způsobem, skokem na chodník, se dostávám do čela bez sebemenší námahy chvíli se tam držím a v nasledujícím stoupání nechávám čelo poodjet, šetřím si síly na let lesem. Nespletl jsem se po průjezdu Rumburka se vjede do lese a asfaltové, řekl bych cykloztezce, se valí lesem rychlostí kolem 40km/h, je to jak pestrobarecné TGV v lese. Pořád jedu kládu a říkám si tak s trochu zazávodím a pak to nějak došlapu. V prvním sjezdu se objevují větší kamený než v loni o čems svěčí i počet defektů kolem cesty. Závod je dost rychlý a tak to odsejpá a na tachometru naskakujou kilometry rychleji než dědovy ve škodovce. Na 20kilometru poznávám blížící se občerstvovačku a tak dosebe vpravim enegry gel penco a podle návodu zapíjím na stanici joitákem. Dojíždím bikera na celopéru Kellys Toxic a v duchu si říkám ať se ukáže co dokáže, vůbec se nehoupe tak má asi propedal.Pár kiláku bojujem jeden s druhym po 10kilometrech každý svý tempo a oddělujem se od sebe. Ve sjezdu na 30kilometru pozoruji stádo ovcí běžící souběžné s cestou, ovšem narážím na cedulku přikazující mi odbočit směrem skrz běžící ovce.  Brzdím a čekám s několika souputníky až se stádo přežene"To je jak na tour" ozývá se vedle mě, to už ale zacvakám to pedálů a vyrážím posilněn novým zážitkem. Po čtyřiceti kilometrech do sebe soukám další gel a přemýšlím jak dlouho to ty nohy vydržej. Jakoby mě slyšeli dostávám odpověď, že už moc dlouho ne. Pod Tanečnicí pomalu dochází pára a předjíždí mně Láďa a blíží se Venca.Dochází na tlačenku pod vrcholem, jde o pěknou techniku po kořenech kterou jsem kdysi málem vyjel až na schod u vrcholu. Projíždím občerstvení beru jen kelímek. Nedám svou kůži lacino a jedu kládu s Láďou, dlouho to nevydrží a klesne výkon. Lopotím se jak puberťačka  vyhnaná na kolo rodiči, pod Hrázdným mně dojíždí Romes, beru poslední gel a zásoby energie a valím sním na vrchol následuje sada pěkných sjezdů lesem a po louce kde necháváme za sebou několik jedinců s pudem sebezáchovy za sebou a valíme směr cíl. Rones se začíná vzdalovat a 6km před cílem jedu tak, že kdybych zpomalil začnu couvat. Tlačím na Dymník ono se to celé vyjet ani nedalo to kamení bylo i před startem krutý. Přichází lahůdka ve formě sjezdu a proplétání mezi stromy po kořenech, řekl bych že největší technika na trati dlouhé 72km. Po krásných 3h28minutách projíždím cílem a těším se na guláš který je třešničkou na dortu tohohle závodu.

Resume: Pahorkáč je jako guláš v cíli:Člověk se na něj těší , hned začne hltat , pak vychutnávat všechny chutě a nakonec zvolní a dojí do posledního sousta.

Info. V kategorii muži jsem dojel jako 11tý  celkové pořadí není bohužel k dispozici.

 WEB Pahorkáče

A tady je gulášek